wz
.
 

.


Karel Jaromír Erben

(07.11.1811 - 21.11.1870)

Český básnik a historik, prvý archivár mesta Prahy a hlavný predstaviteľ českej romanticky orientovanej literatúry, ktorý  zbieral ľudové piesne a rozprávky.

 Zlatý kolovrat


Okolo lesa pole lán,
hoj, jede, jede z lesa pán,
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.

A před chalupou s koně hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
"Hola hej, otevřte mi dvéře,
zbloudil jsem při lovení zvěře,
dejte vody pít!"

Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět;
přinesla vody ze studnice,
stydlivě sedla u přeslice,
předla, předla len.

Pán stojí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
diví se tenké, rovné niti,
nemůže oči odvrátiti
s pěkné přadleny.

"Svobodna-li jest ruka tvá,
ty musíš býti žena má!"
dívčinu k boku svému vine -
"Ach pane, nemám vůle jiné,
než jak máti chce."

"A kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já." -
"Ach pane, má nevlastní máti
zejtra se s dcerou domů vrátí,
vyšly do města."

II

Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni,
vesele podkovičky zvoní,
přímo k chaloupce.

A před chalupou s koně hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
"Hola, otevřte, milí lidi,
ať oči moje brzo vidí
potěšení mé!"

Vyšla babice, kůže a kost:
"Hoj, co nám nese vzácný host?"
"Nesu ti, nesu v domě změnu,
chci tvoji dceru za svou ženu,
tu tvou nevlastní."

"Hoho panáčku! Div a div!
Kdo by pomyslil jaktěživ?
Pěkně vás vítám vzácný hoste,
však ani nevím, pane, kdo jste?
Jak jste přišel k nám?"

"Jsem této země král a pán,
náhodou včera zavolán:
dám tobě stříbro, dám ti zlato,
dej ty mně svoji dceru za to,
pěknou přadlenu."

"Ach pane králi! Div a div!
Kdo by se nadál jaktěživ?
Vždyť nejsme hodny, pane králi! -
Kéž bychom záslužněji stály
v milosti vaší!"

"Ale však radu, radu mám:
za cizí - dceru vlastní dám;
jeť podobna té druhé právě
jako oko oku v jedné hlavě -
její nit - hedbáv!"

"Špatná je, babo, rada tvá!
Vykonej, coť poroučím já:
zejtra, až den se ráno zjasní,
provodíš dceru svou nevlastní
na královský hrad!"

III

"Vstávej, dceruško, již je čas,
pan král již čeká, bude kvas:
však já jsem ani netušila -
nu bodejž dobře pořídila
v královském hradě!"

"Stroj se, sestřičko moje, stroj,
v královském hradě bude hoj:
vysoko jsi se podívala,
nízko mne, hleďte, zanechala -
nu jen zdráva buď!"

"Pojď již, Dorničko naše, pojď,
aby se nehněval tvůj choť:
až budeš v lese na rozhraní,
na domov nevzpomeneš ani -
pojď jen honem, pojď!"

"Matko, matičko, řekněte,
nač s sebou ten nůž béřete?" -
"Nůž bude dobrý - někde v chladu
vypíchnem oči zlému hadu -
pojď jen honem, pojď!"

"Sestro, sestřičko, řekněte,
nač tu sekeru nesete?" -
"Sekera dobrá - někde v keři
useknem hnáty líté zvěři -
pojď jen honem, pojď!"

A když již přišly v chlad a keř:
"Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!"
Hory a doly zaplakaly,
kterak dvě ženy nakládaly
s pannou ubohou!

"Nyní se s panem králem těš,
těš se s ním, kterakkoli chceš:
objímej jeho svěží tělo,
pohlížej na to jasné čelo,
pěkná přadleno!" -

"Mamičko, kterak udělám?
Kam oči a ty hnáty dám?" -
"Nenechávej jich podle těla,
ať někdo jich zas nepřidělá -
radš je s sebou vem."

A když již zašly za tu chvoj:
"Nic ty se, dcero má, neboj!
Však jsi podobna té tam právě
jak oko oku v jedné hlavě -
neboj ty se nic!"

A když již byly hradu blíž,
pan král vyhlíží z okna již;
vychází s pány svými v cestu,
přivítá matku i nevěstu,
zrady netuše.

I byla svatba - zralý hřích,
panna nevěsta samý smích;
i byly hody, radování,
plesy a hudby bez ustání
do sedmého dne.

A když zasvítal osmý den,
král musí jíti s vojsky ven:
"Měj se tu dobře, paní moje,
já jedu do krutého boje,
na nepřítele.

Nevrátím-li se z bitvy zpět,
omladne naší lásky květ!
Zatím na věrnou mou památku
hleď sobě pilně kolovrátku,
pilně doma přeď!"

IV

V hluboké pusté křovině
jak se tam vedlo dívčině?
Šest otevřených proudů bylo,
z nichž se jí živobytí lilo
na zelený mech.

Vzešlo jí náhle štěstí moc,
nynčko jí hrozí smrti noc:
tělo již chladne, krev se sedá -
běda té době, běda, běda,
když ji spatřil král!

A tu se z lesních kdesi skal
stařeček nevídaný vzal:
šedivé vousy po kolena -
to tělo vloživ na ramena,
v jeskyni je nes.

"Vstaň, mé pachole, běž, je chvat,
vezmi ten zlatý kolovrat:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného včak nedávej
nežli za nohy." -

Pachole v bráně sedělo,
zlatý kolovrat drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Kéž bych ten kolovrátek měla
z ryzího zlata!"

"Jděte se, matko, pozeptat,
zač je ten zlatý kolovrat?" -
"Kupte, paničko, drahý není,
můj otec příliš nevycení:
za dvě nohy jest."

"Za nohy? Ajaj, divná věc!
Ale já chci jej míti přec:
jděte, mamičko, do komory,
jsou tam ty nohy naší Dory,
dejte mu je zaň."

Pachole nohy přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo."

A ránu k ráně přiložil,
a v nohou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.

"Jdi, mé pachole, k polici,
vezmi tu zlatou přeslici:
v královském hradě ji prodávej,
za nic jiného však nedávej
nežli za ruce." -

Pachole v bráně sedělo,
přeslici v rukou drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Och, kéž bych tu přesličku měla
ke kolovrátku!"

"Vstaňte, mamičko, s lavice,
ptejte se, zač ta přeslice?"
"Kupte, paničko, drahá není,
můj otec příliš nevycení,
za dvě ruce jest."

"Za ruce!? Divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec:
jděte, matičko, do komory,
jsou tam ty ruce naší Dory,
přineste mu je."

Pachole ruce přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako bývalo."

A ránu k ráně přiložil,
a v rukou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo,
jako by vždycky bylo celo,
bez porušení.

"Skoč, hochu, na cestu se měj!
Mám zlatý kužel na prodej:
v královském hradě jej prodávej,
za nic jiného však nedávej
nežli za oči.

Pachole v bráně sedělo,
zlatý kuželík drželo.
Královna z okna vyhlížela:
"Kéž bych ten kuželíček měla
na tu přesličku!"

"Vstaňte, mamičko, jděte zas,
ptejte se, zač ten kužel as?" -
"Za oči, paní, jinak není,
tak mi dal otec poručení,
za dvě oči jest."

"Za oči!? Neslýchaná věc!
A kdo je, chlapče, tvůj otec?" -
"Netřeba znáti otce mého:
kdo by ho hledal, nenajde ho,
jinak přijde sám." -

"Mámo, mamičko, co počít?
A já ten kužel musím mít!
Jděte tam zase do komory,
jsou tam ty oči naší Dory,
ať je odnese."

Pachole oči přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. -
"Podej mi, chlapče, živé vody,
nechť bude tělo beze škody,
jako kdy prve."

A oči v důlky položil,
a zhaslý oheň zas ožil;
a panna vůkol pohlížela -
však nikoho tu neviděla
než se samotnu.

V

A když byly tři neděle,
král jede z vojny vesele:
"A jak se máš, má paní milá,
a zdalis pamětliva byla
mých posledních slov?"

"Och, já je v srdci nosila,
a hleďte, co jsem koupila:
jediný mezi kolovraty,
přeslici, kužel - celý zlatý,
to vše z vásky k vám!"

"Pojď se, má paní posadit,
upřeď mi z lásky zlatou nit." -
Ke kolovrátku chutě sedla,
jak zatočila, celá zbledla -
běda, jaký zpěv!

"Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
nevlastní sestru jsi zabila,
údův a očí ji zbavila -
vrrr - zlá to nit!"

"Jaký to kolovrátek máš?
A jak divně na něj hráš!
Zahraj mi, paní, ještě znova,
nevím, co chtějí tato slova:
přeď, má paní, přeď!"

"Vrrr - zlou to předeš nit!
Chtěla jsi krále ošidit:
pravou nevěstu jsi zabila
a sama ses jí učinila -
vrrr - zlá to nit!"

"Hó, strašlivě mi, paní, hráš!
Nejsi tak, jak se býti zdáš!
Zahraj mi, paní, do třetice,
abych uslyšel ještě více:
přeď, má paní, přeď!"

"Vrrr - zlo to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chotě krále -
vrrr - zlá to nit!"

Jak ta slova král uslyšel,
skočil na vrance, k lesu jel;
hledal a volal v širé lesy:
"Kdes, má Dorničko? Kde jsi? Kde jsi?
Kdes, má rozmilá?" -

VI

Od lesa k hradu polí lán,
hoj jede, jede s paní pán;
na vraném bujném jedou koni,
vesele podkovičky zvoní,
na královský hrad.

I přišla svatba zase zpět,
panna nevěsta jako květ;
i byly hody, radování,
hudby a plesy bez ustání
po tři neděle.

A což ta matka babice?
A což ta dcera hadice? -
Hoj, vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl.

Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.

A což ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát? -
Jen do třetice zahrát přišel,
pak ho již nikdo neuslyšel
ani nespatřil.
 

Na stránkach DIELA K.J.Erbena je použitá hudba urobená v MIDI -  autor: Jan Bejček, kontakt na neho: jan.bejcek@seznam.cz : webová stránka: http://www.geocities.com/jan_bejcek/  .

KYTICE  KLIKNITE A ČÍTAJTE!

Poklad Vrba

ROZPRÁVKY

Lilie Štědrý den Tři zlaté vlasy děda vševěda
Vodník Záhořovo lože Jirka s kozou
Zlatý kolovrat Věštkyně Dobře tak, že je smrt na světe
Polednice Holoubek Rozum a štěstí
Svatební košile Hrnečku vař a Řípka

 

ODKAZY
na  www stránky naší přítelkyně Cezmín

Obec Horné Chlebany: http://www.sweb.cz/hornechlebany  ;
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.land.ru/  ;
CBRSK Horné Chlebany :
http://www.cbrsk.php5.sk/  ;
Milujem pani P...:
http://milujempanip.wz.cz/ ;
Jánska noc :
http://byliny.krovatka.su/ ;
Vianoce :
http://vianocesk.wz.cz/  ;
Svadba:
http://svadbask.unas.cz/ ;
Veľká noc:
http://cbrsk2.pisem.net/ ;
Vianoce :
http://www.cbrsk3.pisem.net/  ;
Pani Príroda :
http://www.agika.szm.com/  ;
Milovaná príroda :
http://www.cezmina.szm.sk/  ;
CB rádioamatérske hobby :
http://cbrsk.euweb.cz/  ;
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz/  ;
CB rádioamatérske hobby :
http://www.sweb.cz/agnesa  ;
Svadba Chlebany:
http://www.svadba-chlebany.land.ru/  ;
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.pisem.net/  ;
Veľká noc:
http://www.eufrosyne.szm.com/  ;
Jánska noc :
http://www.cbjanskanoc.ic.cz/  ;
Príroda :
http://eufrosyne.wz.cz/  ;
Vianoce :
http://vianocesk.ic.cz/  ;
Veľká noc :
http://velkanoc.czweb.org/  ;

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]


DesignwebmasterAnežka Vražbová Horné Chlebany Slovensko Kontakt: cezmin@azet.sk  ;  Web: http://www.cezmin.land.ru 

 

BARBORKA 
A L G A Y E R O V Á
Volám sa B A R B O R K A    A L G A Y E R O V Á a narodila som sa 24. 7. 1996. 
Mám Downov syndróm, tak sa mi slovne trošku ťažšie vyjadruje  a preto čo cítim a prežívam sa snažím vložiť do obrázkov.  S maľovaním mi pomáha maminka.
Mala som svoje práce už na štyroch výstavách.
Prvá v roku 2001 pod názvom UROBME SI RADOSŤ.
Druhá v máji 2004 - ŽITNOOSTROVSKÉ PASTELKY, kde som získala aj diplom za víťaznú prácu.
V júli 2004 som mala samostatnú výstavu vo výstavnej sieni MILÉNIUM TOWER v Bratislave, pod názvom "DARUJEM VÁM SLNIEČKO". Okrem toho som dostala v septembri 2004 diplom za siedme miesto v medzinárodnej súťaži - "NAJKRAJŠÍ MAĽOVANÝ OBRÁZOK".
R. 2005 - V celoslovenskej súťaži - "NÁVRH NA OBÁLKU KNIHY" - v marci 2005  som získala 3. miesto.
Ďalšou bola spoločná výstava s maminkou, pod názvom "POHLADENIE DUŠE"  v Senci (mesto v ktorom žijem). Výstava trvala do 30. 4. 2005.  V máji 2005 - ocenenie v súťaži  "GALANDOVA MATKA"  - téma:  "Rodina".
R. 2006 - výstava v Bratislave .  T- Gallery .
R. 2007 - "FAREBNÉ SNENIE"  - Malá galéria Akcent - Nitra.  Doteraz najúspešnejšia výstava.
Kontakt na mňa: E-mail: algayero@stonline.sk

Vtáčik

Moje obrázky si pozrite na stránočke: Amatérska obrazárna:  http://www.ao.cz/vystava.php?id=201
Prajem Vám všetkým veľa zdravia a radosti, akú mám ja pri maľovaní.

Barborka a moja mamina Mária Algayerová