wz
.
 

.


Karel Jaromír Erben

(07.11.1811 - 21.11.1870)

Český básnik a historik, prvý archivár mesta Prahy a hlavný predstaviteľ českej romanticky orientovanej literatúry, ktorý  zbieral ľudové piesne a rozprávky.

Moje obľúbené rozprávky z detstva od K.J.Erbena a čítala som ich v češtine!

Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Bylo - nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěři. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám, přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Zůstával tam uhlíř. Král povídá, jestli by ho chtěl z lesa na cestu vyvést, že mu dobře zaplatí.
- "I rád bych s vámi," řekl uhlíř, "ale tu vidíte, žena se mi právě čeká, nemohu odejít. A kam byste taky v noci? Lehněte si na půdu na seno a ráno vás doprovodím:"
- Brzy potom se narodil uhlířovi synáček. Král ležel na půdě, nemohl usnout. O půlnoci pozoroval dole ve světnici nějaké světlo. Koukne skulinou ve stropě a tu vidí: uhlíř spal, žena jeho ležela jako ve mdlobách a podle děťátka stály tři staré babičky, celé bílé, každá měla v ruce svíci rozsvícenou.
První povídá: "Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství!"
- Druhá povídá: "A já mu dávám, aby ze všech šťastně vyvázl a byl dlouho živ."
- A třetí povídá: "A já mu dávám za ženu tu dcerušku, co se dnes narodila tomu králi, který tu nahoře na seně leží:" Nato babičky svíce zhasly a bylo zas ticho. Byly to sudičky.
Král zůstal, jako by mu byl meč do prsou vrazil. Nespal do rána; přemýšlel co a jak, aby se nestalo, co tu slyšel. Když se rozednilo, začalo dítě plakat. Uhlíř vstal a vidí, že mu žena zatím usnula na věčnost.
"Och můj ubobý sirotečku!" naříkal: "co si nyní s tebou počnu?"
- "Dej mi to děťátko," praví král, "já se o něj postarám, že mu dobře bude; a tobě dám peněz tolik, že do smrti nebudeš musit uhlí pálit."
- Uhlíř byl tomu rád a král slíbil, že si pro to děťátko pošle. Když přišel do svého zámku, vypravovali mu s radostí velikou, že se mu tu a tu noc narodila krásná dceruška. Byla to právě ta noc, když viděl ty tři sudičky. Král se zamračil, zavolal jednoho svého služebníka a povídá: "Půjdeš tam a tam do lesa, v chalupě tam uhlíř zůstává; dáš mu tyto peníze a on ti dá malé dítě. To dítě vezmeš a na cestě potom utopíš. Neutopíš-li, budeš sám vodu pít!"
- Služebník šel, vzal děťátko do košíka, a když přišel na lávku, kde hluboká a široká řeka tekla, hodil ho i s košíkem do vody.
- "Dobrou noc, nezvaný zeti!" řekl potom král, když mu to služebník pověděl.
Král myslil, že se děťátko utopilo, a neutopilo se: plulo v košíku po vodě, jako by je kolíbal, a spalo, jako by mu zpíval, až připlulo k chalupě jednoho rybáře. Rybář seděl na břehu, spravoval sítě. Tu vidí po řece něco plynout skočí do lodičky a za tím, a vytáhl z vody v košíku děťátko. I donesl ho své ženě a povídá: "Vždyckys chtěla mít nějakého synáčka, a tu ho máš: přinesla nám ho voda."
- Žena rybářova byla mu ráda a vychovala to ditě za své vlastní. Říkali mu Plaváček, protože jim po vodě připlaval.
Řeka teče a léta minou, a z hocha stal se krásný mládenec, že mu daleko široko nebylo rovného. Jednou v létě přihodilo se, že tudy jel na koni král sám a sám. Bylo parno, chtělo se mu pít, i zahnul k rybáři, aby mu dali trochu čerstvé vody. Když mu ji Plaváček podal, zarazil se král, hledě na něj. "Švarného hocha máš, rybáři," povídá, "je-li to tvůj syn?"
- "Je a není," odpověděl rybář; "právě tomu dvacet let připlaval po řece v košíku co maličké děťátko a vychovali jsme si ho."
- Králi se udělaly mžitky před očima, zbledl jako stěna; viděl, že je to ten, co ho dal utopit. Ale hned se vzpamatoval, skočil z koně a povídá: "Potřebuju posla do mého královského zámku a nikoho s sebou nemám; může-li mi ten mládenec tam dojít?"
- "Vaše královská Milost poroučí a hoch půjde," řekl rybář.
- Král si sedl a napsal své paní králově list:
"Toho mladíka, kterého ti tuto posilám, dej bez meškání mečem probodnout: můj to zlý nepřítel. Až se vrátím, ať je vykonáno. Tak má vůle." Pak to psaní složil, zapečetil a přitlačil svůj prsten.
Plaváček vydal se hned se psaním na cestu. Musil velikým lesem, a než se nadál, sešel z cesty a zabloudil. Chodil z houští do houští, až se už začalo stmívat. Tu potká starou babičku:
"Kampak, Plaváčku, kampak?"
- "Jdu se psaním do královského zámku a zabloudil jsem. Nemohla byste mi, matičko, povědít, kudy na cestu?"
- "Dnes už beztoho nedojdeš, je tma," řekla babička, "zůstaň u mě na noc: však nebudeš u cizí, jsem ti kmotrou."
- Mládenec si dal říci, a sotva byli několik kroků, měli před sebou hezký domek, jako by byl najednou ze země vyrostl. V noci, když hoch usnul, vytáhla mu babička psaní z kapsy a dala mu tam jiné, ve kterém tak bylo napsáno: "Toho mladíka, kterého ti tuto posílám, dej bez meškání s naši dcerou oddat: můj to souzený zeť. Až se vrátím, ať je vykonáno. Tak má vůle."
Když paní králová to psaní přečtla, dala hned vystrojit svatbu, a obě, paní králová i mladá královna, nemohly se na ženicha dost nahledět, jak se jim líbil, a Plaváček byl se svou královskou nevěstou taky spokojen. Po několika dnech přijel domů král, a když viděl, co se stalo, rozzlobil se náramně na svou paní, co to učinila. - "Vždyť pak jsi mi sám poručil, abych ho dala s naší dcerou oddat, dřív než se vrátíš!" odpověděla králová a podala mu psaní. Král psaní vzal, prohlíží písmo, pečeť, papír - všecko bylo jeho vlastní. I dal si zavolat zetě a vyptával se, co a jak a kde chodil.
Plaváček vypravoval, kterak šel a v lese zabloudil a že zůstal na noc u své staré kmotry.
- "A kterak vypadala?"
- "Tak a tak."
- A král poznal z jeho řeči, že to byla táž osoba, která před dvaceti lety dceru jeho přisoudila synu uhlířovu. Myslil - myslil - a potom povídá:
"Co se stalo, nedá se změnit; ale zdarma přece mým zetěm být nemůžeš; chceš-li mou dceru mít, musíš ji za věno přinést tři zlaté vlasy děda Vševěda." Myslil si, že se takto svého nemilého zetě nejjistěji zbaví.
Plaváček rozloučil se se svou chotí a šel - kudy a kam, nevím; ale že mu sudička byla kmotrou, bylo mu snadno pravou cestu najít. šel dlouho a daleko, přes hory doly, přes vody brody, až přišel k černému moři. Tu vidí loď a na ní přívozníka.
- "Pozdrav pánbůh, starý přívozníku!"
- "Dejž to pánbůh, mladý poutníku! Kam tudy cestou?"
- "K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy."
- "Hoho, na takového posla dávno čekám. Dvacet let už tu převážím a nikdo mě nejde vysvobodit. Slíbíš-li mi, že se děda Vševěda zeptáš, kdy bude mé roboty konec, převezu tě."
- Plaváček slíbil a přívozník ho převezl.
Potom přišel k nějakému velikému městu, ale bylo sešlé a smutné. Před městem potká stařečka, měl v ruce hůl a sotva lezl.
- "Pozdrav pánbůh, šedivý dědečku!"
- "Dejž to pánbůh, pěkný mládenečku! Kam tudy cestou?"
- "K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy."
- "Aj aj", na takového posla tu dávno čekáme; to tě hned musím k našemu panu králi dovést."
- Když tam přišli, řekl král: "Slyším, že jdeš poselstvim k dědu Vševědu. Měli jsme tu jabloň, nesla mladicí jablka: když někdo jedno snědl, třeba byl už nad hrobem, omládl zas a byl jako jinoch. Ale už dvacet let nenese jabloň ovoce žádné. Slíbíš-li mi, že se děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc, odměním se tobě královsky."
- Plaváček slíbil a král ho milostivě propustil.
Potom přišel zase k jinému velikému městu, ale bylo z polovice pobořené. Nedaleko města zakopával syn otce svého zemřelého, a slzy mu jako hrauhy padaly po tvářích.
- "Pozdrav pánbůh, smutný hrobníku!" řekl Plaváček.
- "Dejž to pánbůh, dobrý poutníku! Kam tudy cestou?"
- "Jdu k dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy."
- "K dědu Vševědu? Škoda, žes dříve nepřišel! Ale náš pan král na takového posla už dávno čeká; musím tě k němu dovést."
- Když tam přišli, řekl král: "Slyším, že jdeš poselstvím k dědu Vševědu. Měli jsme tu studnici, prýštila se z ní živá voda: když se ji někdo napil, třeba už umíral, hned se zas uzdravil; a kdyby byl už mrtev a tou vodou ho pokropili, zase vstal a chodil. Ale teď už dvacet let voda přestala téct. Slíbíš-li mi, že se děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc, královskou odměnu ti dám."
- Plaváček slíbil a král ho milostivě propustil.
Potom šel dlouho a daleko černým lesem a uprostřed toho lesa vidí velikou zelenou louku, plnou krásného kvítí, a na ní zlatý zámek; byl to zámek děda Vševěda, třytil se jako žhavý. Plaváček vešel do zámku, ale nenašel tam nikoho, než v jednom koutě starou babičku, seděla a předla. "Vítám tě, Plaváčku:" povídá, "jsem ráda, že tě zas vidím." Byla to jeho kmotra, co byl u ní v lese noclehem, když to psaní nesl. "Copak tě sem přivedlo?"
- "Král nechce, abych byl darmo jeho zetěm; i poslal mě pro tři zlaté vlasy děda Vševěda." - Babička se usmála a povídá: "Děd Vševěd je můj syn, jasné Slunce: ráno je pacholátkem, v poledne mužem a večer starým dědem. Já ti ty tři vlasy z jeho zlaté hlavy opatřím, abych ti taky darmo nebyla kmotrou. Ale tak, synáčku, jak tu jsi, zůstat nemůžeš! Můj syn je sice dobrá duše; ale když přijde navečer hladový domů, mohlo by se lehko stát, že by tě upekl a snědl k večeři. Je tu prázdná káď, přiklopím ji na tebe." - Plaváček prosil, aby se taky děda Vševěda zeptala na ty tři věci, co slíbil na cestě, že přinese odpověď.
- "Zeptám," řekla babička, "a dej pozor, co řekne."
Najednou strhl se venku vítr a západním oknem do světnice přiletělo Slunce, starý dědeček se zlatou hlavou. "Čuchy, čuchy, člověčinu!" povídá, "někoho tu, matko, máš?"
- "Hvězdo denní, kohopak bych tu mohla mít, abys ty ho neviděl? Ale tak je: celý den lítáš po tom božím světě a tam se té člověčiny načucháš; i není divu, když večer domů přijdeš, že ti ještě voní!"
- Stařeček neřekl na to nic a sedl k večeri.
Po večeři položil svou zlatou hlavu babičce na klín a počal dřímat. Když babička viděla, že už usnul, vytrhla mu jeden zlatý vlas a hodila na zem - zazvonil jako struna.
- "Co mi chceš, matko?" řekl stařeček.
- "Nic, synáčku, nic! Dřímala jsem a měla jsem divný sen."
- "A co se ti zdálo?"
- "Zdálo se mi o jednom městě, měli tam pramen živé vody: když někdo stonal a napil se jí, ozdravěl; a když umřel a tou vodou ho pokropili, zas ožil. Ale teď už dvacet let voda přestala téct: je-li jaká pomoc, aby zas tekla?"
-"Snadná pomoc: v té studnici na prameni žába sedí, nedá vodě téct; ať žábu zabijí a studnici vyčistí, poteče voda zas jako prve."
- Když stařeček potom zas usnul, vytrhla mu babička druhý zlatý vlas a hodila na zem. - "Což zase máš, matko?"
- "Nic, synáčku, nic! Dřímala jsem a zdálo se mi zas něco divného. Zdálo se mi o jednom městě, měli tam jabloň, nesla mladicí jablka: když někdo zestárnul a jedno snědl, omládl zas. Ale teď už dvacet let nenese jabloň ovoce žádné: je-li jaká pomoc?"
- "Snadná pomoc: pod jabloni leží had, užírá ji síly; ať hada zabijí a jabloň přesadí, ponese zas ovoce jako prve."
- Potom stařeček brzy zas usnul a babička mu vytrhla třetí zlatý vlas.
- "Což mě, matko, spát nenecháš?" řekl stařeček mrzutě a chtěl vstávat.
- "Lež, synáčku, lež! Nehněvej se, nerada jsem tě vzbudila. Ale přišla na mě dřímota a měla jsem zas podivný sen. Zdálo se mi o přívozníkovi na černém moři: dvacet let už tam převáží a nikdo ho nejde vysvobodit. Kdy bude roboty jeho konec?"
- "Hloupé matky to syn! Ať dá jinému veslo do ruky a sám vyskočí na břeh, bude ten zas přívozníkem. Ale teď už mi dej pokoj: musím časně ráno vstát a jít slzy sušit, co králova dcera každou noc vypláče pro svého muže, syna uhlířova, kterého král poslal pro mé tři zlaté vlasy."
K ránu strhl se zas venku vítr a na klíně své staré matičky probudilo se, místo stařečka, krásné zlatovlasé dítě, boží Slunéčko, dalo matce sbohem a východním oknem vyletělo ven. Babička zas odklopila káď a řekla Plaváčkovi: "Tuhle máš ty tři zlaté vlasy, a co děd Vševěd na ty tři věcí odpověděl, už taky víš. Jdi spánembohem, už mě víc neuhlídáš, není toho třeba."
- Plaváček babičce pěkně poděkoval a šel.
Když přišel do toho prvního města, ptal se ho král, jakou jim nese novinu.
- "Dobrou!" řekl Plaváček. "Dejte studnici vyčistit a žábu, co na prameni sedí, zabijte, a poteče vám voda zas jako kdy prve."
- Král to dal hned udělat a když viděl, že se voda prýští plným pramenem, daroval Plaváčkovi dvanáct koní bílých jako labutě a na ně tolik zlata a stříbra a drahého kameni, co mohli unést.
Když přišel do toho druhého města, ptal se ho zase král, jakou jim nese novinu.
- "Dobrou!" řekl Plaváček. "Dejte jabloň vykopat, najdete pod kořeny hada, toho zabijte; potom jabloň zase vsaďte a ponese vám ovoce jako kdy prve."
- Král to dal hned udělat, a jabloň za noc oděla se květem, jako by ji růžemi osypal. Král měl velikou radost a daroval Plaváčkovi dvanáct koni vraných jako havrani a na ně taky tolik bohatství, co mohli unést.
Plaváček jel potom dál, a když byl u černého moře, ptal se ho přívozník, zdali se dověděl, kdy bude vysvobozen.
- "Dověděl," řekl Plaváček, "ale dříve mě převez, pak ti povím."
- Přívozník se sice vzpouzel; ale když viděl, že není jiné pomoci, převezl ho přec i s jeho čtyřiadvaceti koňmi.
- "Až zas budeš někoho převážet," řekl mu potom Plaváček, "dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh, a bude ten místo tebe přívozníkem."
Král ani svým očím nevěřil, když mu Plaváček ty tři zlaté vlasy děda Vševěda přinesl, a dcera jeho plakala, ne žalostí, ale radostí, že se zas vrátil.
- "A kdes těch pěkných koni a toho velikého bohatství nabyl?" ptal se král.
- "Vysloužil jsem si to," řekl Plaváček a vypravoval, kterak tomu králi dopomohl zase k mladicím jablkům, co ze starých lidi dělají mladé, a tomu králi k živé vodě, co z nemocných dělá zdravé a z mrtvých živé.
- "Mladicí jablka! Živá voda!" opakoval si potichu král. "Kdybych jedno snědl, omládl bych; a kdybych i zemřel, tou vodou bych zas ožil!" Bez meškání vydal se na cestu pro mladicí jablka a pro živou vodu - a potud se ještě nevrátil. A tak se stal uhlířův syn zetěm královým, jak sudička přisoudila, a král - snad ještě pořád tam převáží přes černé moře!

KYTICE  KLIKNITE A ČÍTAJTE!

Poklad Vrba

ROZPRÁVKY

Lilie Štědrý denTři zlaté vlasy děda vševěda
Vodník Záhořovo lože Jirka s kozou
Zlatý kolovrat VěštkyněDobře tak, že je smrt na světe
Polednice Holoubek Rozum a štěstí
Svatební košile Hrnečku vař a Řípka

 

Moje
  webové stránky

 Cezmín: http://cezmin.wz.cz 
 Vianoce:
http://vianocesk.ic.cz
 Svadba:
http://svadbask.unas.cz  
 Bylinky:
http://bylinky.czweb.org  
 Čas Vianoc:
http://vianocesk.wz.cz  
 Cintorín:
http://cemetery.zaridi.to  
 Bábiky:
http://svetbabik.czweb.org 
 
Slovania: http://slovania.czweb.org 
 Pani Príroda:
http://eufrosyne.wz.cz 
 Jánska noc:
http://cbjanskanoc.ic.cz 
 Veľká noc:
http://velkanoc.czweb.org 
 Gloria Polo:
http://gloriapolo.czweb.org  
 Moji psíkovia:
http://mikinka.czweb.org   
  Milujem pani P... :
http://eufrosyne.wz.cz 
Veľkonočné sviatky: http://velkanoc.czweb.org 
 Michal Krpelan:
http://michalkrpelan.wz.cz 
 Cezmín ker  a alias:
http://cezmin.czweb.org  
 Aishwarya Ray z Indie:
http://aishwarya.wz.cz  
 Horné Chlebany :
http://hornechlebany.unas.cz 
 Rádioamatérstvo  : http://cbrsk-chlebany.unas.cz
 
 Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz 
 CB Fan rádioklub Slovakia-CBRSK Chlebany:
http://cbrsk.euweb.cz 
 Blog Jánska noc a iné:
http://www.cbjanskanoc.webovastranka.sk
 
 Webové stránky, ktoré som urobila iným zdarma
 
Pes Buldog english: http://ruda-etuda.czweb.org
 Olympionik:
http://olympionikholub.wz.sk
 Sedmičkári:
http://rannisedmicka.wz.cz
 Práva dieťaťa:
http://dieta.czweb.org

Späť  Dopredu

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]


Design Cezmín Slovakia 2006 Web:http://cezmin.czweb.org

 

BARBORKA 
A L G A Y E R O V Á
Volám sa B A R B O R K A    A L G A Y E R O V Á a narodila som sa 24. 7. 1996. 
Mám Downov syndróm, tak sa mi slovne trošku ťažšie vyjadruje  a preto čo cítim a prežívam sa snažím vložiť do obrázkov.  S maľovaním mi pomáha maminka.
Mala som svoje práce už na štyroch výstavách.
Prvá v roku 2001 pod názvom UROBME SI RADOSŤ.
Druhá v máji 2004 - ŽITNOOSTROVSKÉ PASTELKY, kde som získala aj diplom za víťaznú prácu.
V júli 2004 som mala samostatnú výstavu vo výstavnej sieni MILÉNIUM TOWER v Bratislave, pod názvom "DARUJEM VÁM SLNIEČKO". Okrem toho som dostala v septembri 2004 diplom za siedme miesto v medzinárodnej súťaži - "NAJKRAJŠÍ MAĽOVANÝ OBRÁZOK".
R. 2005 - V celoslovenskej súťaži - "NÁVRH NA OBÁLKU KNIHY" - v marci 2005  som získala 3. miesto.
Ďalšou bola spoločná výstava s maminkou, pod názvom "POHLADENIE DUŠE"  v Senci (mesto v ktorom žijem). Výstava trvala do 30. 4. 2005.  V máji 2005 - ocenenie v súťaži  "GALANDOVA MATKA"  - téma:  "Rodina".
R. 2006 - výstava v Bratislave .  T- Gallery .
R. 2007 - "FAREBNÉ SNENIE"  - Malá galéria Akcent - Nitra.  Doteraz najúspešnejšia výstava.
Kontakt na mňa: E-mail: algayero@stonline.sk

Vtáčik

Moje obrázky si pozrite na stránočke: Amatérska obrazárna:  http://www.ao.cz/vystava.php?id=201
Prajem Vám všetkým veľa zdravia a radosti, akú mám ja pri maľovaní.

Barborka a moja mamina Mária Algayerová