wz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.

 

.


Karel Jaromír Erben

(07.11.1811 - 21.11.1870)

Český básnik a historik, prvý archivár mesta Prahy a hlavný predstaviteľ českej romanticky orientovanej literatúry, ktorý  zbieral ľudové piesne a rozprávky.

Dobře tak, že je smrt na světě

 

Za starých časů, když ještě pán Ježíš a svatý Petr spolu chodili po světě, přišli taky jednou navečír k jednomu kováři a prosili o nocleh. Ten kovář je hned ochotně přivítal, hodil kladivo, co v ruce držel, pod kovadlinu, a vedl je do sednice; nato pak šel a dal ustrojiti dobrou večeři. A když již bylo po večeři, řekl k těm svým hostům:
„Vidím, že jste po cestě tuze ušlí a že byste si rádi odpočinuli — a bylo to dnes taky parno, až se pot z čela lil!
— položte se spolu do mé postele a vyspěte se; já si zatím lehnu do stodoly na slámu.“ Nato jim dal dobrou noc a odešel. A když bylo ráno, dal zase ustrojiti snídani a potom je ještě kus cesty vyprovodil. A když se již s nimi loučil, řekl:
„Dal jsem, co jsem měl, vezměte málem zavděk!"
Tu potáhl svatý Petr po straně pána Ježíše za rukáv a pravil: „Pane, cožpak mu za to žádnou odměnu nedáš, že je tak hodný člověk a že nás tak rád viděl?“
Odpověděl mu pán Ježíš:
„Odměna tohoto světa je odměna lichá, já ale mu jinou chystám v nebesích.“ Pak se obrátil k tomu kováři a pravil k němu:
„Žádej, cokoli chceš, tři prosby budou tobě vyplněny.“
Tu se ten kovář zaradoval a řekl:
„Když je tomu tak, tedy, pane, učiň, abych byl ještě sto let živ a zdráv tak jako dnes.“
I řekl jemu pán Ježíš:
„Má se tobě státi, jak žádáš. A co chceš dále?“
Kovář se rozmýšlel a řekl:
„Co mám žádati? Mně se tak na světě dobře vede; co každý den spotřebuju, svým řemeslem si vždycky vydělám. Učiň tedy, abych měl vždycky díla dosti, tak jako až potud.“ I odpověděl mu pán Ježíš:
„I to se má tobě vyplniti. A co ještě žádáš potřetí?“
Tu již milý kovář nevěděl, co říci má; ale rozmysliv se, za chvíli řekl:
„Inu, když jsi, pane, tak dobrý, tedy učiň, kdo sedne na tu stolici za stolem, cos ty na ní u mě seděl, aby byl každý přimrazen a nemohl z místa, až já ho propustím.“
Svatý Petr se tomu zasmál, ale pán Ježíš pravil:
„Staň se, jak jsi řekl?"
Nato se rozešli, pán Ježíš a svatý Petr šli svou cestou dále a kovář běžel s radostí domů. I stalo se mu, jak pán Ježíš přislíbil. Všichni známí okolo něho byli již pomřeli, on ale byl vždy ještě zdráv a čerstvý jako ryba, práce měl hojnost a zpíval si od rána do večera.
Ale všeho do času. Těch sto let konečné také uplynulo a smrt zaklepala na dvéře.
"Kdo to?“ ozval se kovář.


„Já jsem to, smrt, již si jdu pro tebe.“
„Pěkně vítám! Toť jsou k nám hosti!" řekl kovář, potutelně se usmívaje, „jen dál, jen dál, vzácná paní! Ale buď tak dobrá, počkej jen trochu, až si tuhle ta kladiva a kleště srovnám, však jsem hned hotov. Zatím se trochu posaď tuhle na stolici; vím beztoho, že jsi ušlá a že máš po světě neustále co běhat.“
Smrt se ničeho nenadála; i nedala se dlouho pobízeti a posadila se. Tu se dal kovář do hlasitého smíchu a řekl:
„Teď si tu seď a nehýbej se mi odtud, až já bud u chtít!"
Smrt se počala vzpínati, rachotila hnáty a klepala dásněmi; ale nebylo nic platno, nemohla z místa a musila sedět jako by ji byl přikoval. Kovář se smál, až se za břicho popadal, zavřel dvéře a šel po svém, jsa tomu rád, že se již nemusí smrti obávati, maje ji doma chycenou.


Zatím ale radost jeho dlouho netrvala a brzo shledal, že se zmýlil.
Měl doma pěkného krmného vepříka a chtěl si ho na to potěšení zabíti a šunky dáti do komína, neboť velmi rád pěkné uzené šunky jídal. I vzal tedy sekyru a dal vepříku do hlavy ránu, až se převalil; ale zatímco se shýbal pro nůž, chtěje ho zaříznouti a krev do hrnce chytiti na jitrnice, tu se ten vepřík najednou zase zdvihl a roch, roch, roch! pryč utíkal, a dříve nežli se kovář ze svého leknutí vzpamatoval, byl tentam.
„Počkej, mrcho, však já tě zase dostanu," pravil kovář a zatím šel do chlívka a vytáhl husu. Krmil ji již dvě neděle — na posvícení.
"Aspoň si na tobě dnes pochutnám,“ řekl sám k sobě, „když mi ty jitrnice upláchly,“ a vzav nůž, chtěl ji zaříznouti. Ale kupodivu, z husy neteklo ani kapky krve, a jak jí z krku nůž vytáhl, nebylo po ráně již ani památky! Vtom, co se kovář tomu tak divil, husa se mu najednou z ruky vymkla a kejha, kejha! letěla za vepřem.
To bylo kováři již trochu příliš! Tak dobře dnes pořídil, a neměl by si na pečeni pochutnati? Nechal tedy zatím husu husou a vepře vepřem a šel do holubníka a přinesl dvě holoubata. I aby jemu snad zase něco takového nevyvedla, vzal sekyru a usekl jim na špalku hlavy — oběma jednou ranou.
„Nu, vy alespoň máte dost!“ zabrumlal k sobě sám a hodil je na zem. Ale div divoucí! Sotvaže na zem dopadly, navlékly se hlavičky zase na krky a frr, byli holubí již taky titam. — Tu se najednou kováři v hlavě zablesklo, i uhodil si pěstí do čela a řekl:
"Ó já osel! Na to jsem já nepomyslel: ono proto nemůže nic umříti, že mám já smrt chycenou!“ I zakroutil nad tím hlavou a nebylo mu to tuze milé, že by již měl navždycky opustiti ty pěkné šunky a jitrnice, ty chutné martinské husy i ta pečená holoubátka. Ale co dělati? Smrt propustiti? — To ne; ta by nejprve jemu krk zakroutila. I pomyslil si tedy, že bude teď místo masa jídati hrách a kaši a místo pečeně píkati koláče — však ty jsou, když jináč není, taky dost dobré.

Nějaký čas ještě to tak dobře chodilo, dokud byly staré zásoby. Ale přišlo jaro, a tu teprva nastala pravá bída! Všichni živočichové, co jich vloni bylo, obživli z jara zase, ani jedinkého nechybělo! A k tomu narostlo takové množství mladých, až se všecko všudy hemžilo. Ptáci, myši, kobylky, brouci, žížaly a jiná havěť sežrala a zkazila všecko obilí na polích a luka byla, jako by je vypálil; stromy na zahradách stály jako metly, listí i květ ožrali motýli a housenky — nebylo možná ani jednu zabíti! V jezerech a řekách bylo takové množství rybiček, žab, vodních pavouků a jiného hmyzu, že voda jimi zasmrádla a nebylo lze se ji napíti; v povětří pak byla mračna komárů, much a mušek a na zemi taková síla ošklivého hmyzu, že by byly musily člověka umořiti, kdyby byl mohl umříti. I chodili lidé polomrtví, jako stíny, nemohouce ani živi býti, ani zahynouti.

To uviděv ten kovář, jaké neštěstí svou pošetilou žádosti na světě způsobil, řekl:
„Přece to tak pánbůh dobře učinil, že je ta smrt na svetě!" Šel a sám se ji poddal a ji propustil; ta ho ihned taky zadávila. A tak přišlo potom pomalu všecko zase do starého pořádku.


ODKAZY
na  www moje stránky

Obec Horné Chlebany: http://www.sweb.cz/hornechlebany  ;
Milujem pani P...:
http://milujempanip.wz.cz/ ;
Jánska noc :
http://cbjanskanoc.ic.cz/ ;
Vianoce :
http://vianocesk.wz.cz/  ;
Svadba:
http://svadbask.unas.cz/ ;
Veľká noc:

Pani Príroda:
http://www.agika.szm.com/  ;
Milovaná príroda :
http://www.cezmina.szm.sk/  ;
CB rádioamatérske hobby :
http://cbrsk.euweb.cz/  ;
Múdra ako rádio:
http://www.mudraakoradio.euweb.cz/  ;
CB rádioamatérske hobby :
http://agnesa.sweb.cz  ;
Svadba Chlebany:
http://svadbask.unas.cz  ;
Múdra ako rádio:
http://mudraakoradio.euweb.cz  ;
Veľká noc:
http://eufrosyne.szm.com/  ;
Jánska noc :
http://cbjanskanoc.ic.cz/  ;
Príroda :
http://eufrosyne.wz.cz/  ;
Vianoce :
http://vianocesk.ic.cz/  ;
Veľká noc :
http://velkanoc.czweb.org/  ;

 

[ Späť | Obnoviť | Dopredu ]


Design by Cezmín Slovakia Web: http://www.cezmin.czweb.org